Lyzosomální střádavá onemocnění

V současné době je známo více než 50 lyzosomálních střádavých onemocnění (LSD = lysosomal storage disorders). Jejich celkový výskyt v naší populaci se odhaduje na 1 případ na 7 700 živě narozených dětí. To znamená, že se každý lékař v rámci své praxe s velkou pravděpodobností setká s některým z těchto onemocnění.

Všechna lyzosomální střádavá onemocnění mají shodnou příčinu: genetickou vadu jednoho nebo několika specifických lyzosomálních enzymů, aktivačního proteinu nebo membránového proteinu, která vede k poruše enzymové aktivity. Lyzosomy obsahují četné kyselé hydrolázy, které jsou součástí složitých metabolických pochodů, v nichž se velké molekuly (tzv. makromolekuly) přeměňují na menší složky. Tyto složky pak buňka dále využívá nebo jsou nakonec z těla vyloučeny. V případě nedostatečnosti specifického lyzosomálního enzymu se v buňce hromadí substrát, který je tímto enzymem odbouráván, což nepříznivě ovlivňuje normální činnost buňky a může vést až k jejímu odumření.

Lyzosomy byly objeveny v roce 1955 a jejich role byla podrobně prozkoumána v průběhu 60. let. Prvním onemocněním, které bylo formálně označeno jako lyzosomální střádavá porucha, byla Pompeho nemoc. V 70. letech minulého století vědci rozpoznali mnoho dalších střádavých nemocí a začali identifikovat a klasifikovat specifické enzymové poruchy. Uvedená skupina onemocnění se rozdělila na podkategorie podle typu enzymatické poruchy a/nebo hromaděného substrátu.

Soubory příznaků a projevů u pacientů s lyzosomálními střádavými nemocemi byly poprvé popsány již v 80. letech 19. století a na začátku 20. století byl již k dispozici klinický popis mnoha střádavých nemocí.

Přestože mají tato onemocnění podobnou základní příčinu, jejich příznaky a projevy nelze zobecňovat. Různé druhy hromaděného substrátu, odlišné typy, v nichž se ukládá, a z toho vyplývající rozdíly v postižení orgánů mohou vést ke značné různorodosti příznaků, dokonce i v rámci stejného onemocnění. Klinické projevy zpravidla zasahují téměř každý systém v těle a mívají zhoršující se tendenci, neboť přebytečného substrátu se hromadí stále více a vznikají další a další druhotná postižení. Časné rozpoznání příznaků a včasné stanovení správné diagnózy jsou nezbytně nutné a vyžadují dobrou spolupráci odborných lékařů. Pokud je nemoc diagnostikována pozdě a/nebo zůstává neléčena, hrozí pacientům vznik významných, nevratných poškození, ztráta tělesných funkcí a život ohrožující komplikace.

Na možnost střádavého onemocnění by měly lékaře upozornit určité příznaky a projevy svědčící o postižení mnoha orgánových systémů. Skutečnost, že se některé příznaky zpočátku mohou jevit jako nevýznamné nebo typické pro jinou, běžnější chorobu, může vést k chybnému stanovení počáteční diagnózy. Pozdní diagnostika a prodleva v léčbě může způsobit nevratné změny na postižených orgánech.

Stránky www.spravnadiagnoza.cz se věnují konkrétním otázkám klinických projevů a diagnostiky u Gaucherovy nemoci, Fabryho choroby, mukopolysacharidózy I. typu a Pompeho nemoci.

Použitá literatura:
Fernandes J et al. [z anglického originálu přeložila MUDr. Sylvie Šťastná] Diagnostika a léčba dědičných metabolických poruch. Triton, 2008.

GZCS.XLSD.16.04.0060