Příčina nemoci

Základní příčina Pompeho nemoci je u všech pacientů vždy stejná: je jí nepřítomnost nebo významný nedostatek enzymu, kyselé alfa-glukosidázy (GAA). Jak bude dále vysvětleno, nepřítomnost tohoto enzymu vede k nadměrnému hromadění látky zvané glykogen ve svalových buňkách. Nahromaděný glykogen ovlivňuje svalové struktury a funkce a vede ke svalové slabosti. Části těla, které jsou postiženy, a závažnost postižení se mohou u jednotlivých pacientů lišit.

Proč dochází k vytváření glykogenu?

Nedostatek enzymu

Lidské tělo produkuje různé enzymy, které pomáhají metabolizovat látky ovlivňující funkci buněk v celém těle. Tento proces metabolizace („rozkladu“) probíhá v malých útvarech uvnitř buňky zvaných lyzosomy. Jeden konkrétní enzym, kyselá alfa-glukosidáza, je odpovědný za odbourávání glykogenu v lyzosomu. Glykogen je forma cukru, která se využívá jako zásobárna energie a často se nachází ve svalových buňkách.

U pacientů s Pompeho nemocí tento enzym buď úplně chybí, není jej dostatečné množství nebo nefunguje správně. Výsledkem je, že glykogen se dostatečně neštěpí, hromadí se uvnitř buněčných lyzosomů a buňku poškozuje, což nakonec vede ke svalové slabosti.

Genetický původ

Za tvorbu enzymu kyselé alfa-glukosidázy je zodpovědný gen GAA. Pokud je tento gen pozměněný (zmutovaný) nebo jiným způsobem vadný, netvoří se enzym v dostatečném množství nebo nefunguje správně. Pompeho nemoc vzniká tehdy, pokud pacient s touto vadou zdědí gen od obou rodičů.

Enzymy a geny – terminologie

Na celé této webové stránce i v jiných materiálech se zkratka GAA užívá tak, že se vztahuje na gen i enzym podílející se na Pompeho nemoci. GAA je zkratka pro „kyselou alfa-glukosidázu“, název genu se však často používá k popisu vadného enzymu, tj. kyselé alfa-glukosidázy. (Enzym kyselá alfa-glukosidáza se někdy označuje jako kyselá α-glukosidáza, α-glu nebo AGLU).

Jak se to týká svalů?

Jak se postupně hromadí množství glykogenu, začínají buněčné lyzosomy bobtnat, takže jsou větší, než je obvyklé a mohou narušovat normální svalové funkce. Kromě toho mohou lyzosomy prasknout, což může vést k poškození buněk.

U Pompeho nemoci vede nahromaděný glykogen ke zvětšení objemu („roztažení“) lyzosomů a k narušení jejich normální struktury a funkce.

Glykogen a ostatní složky mohou navíc z lyzosomů unikat a dále poškozovat buňky a okolní tkáně.

Poškození jednotlivých svalových buněk nakonec vyústí ve slabost větších svalových svazků, která se podílí na rozvoji příznaků u pacienta. Příznaky se postupem času obvykle zhoršují s tím, jak se glykogen dále hromadí a jak destruktivní proces pokračuje.

Jak se příznaky liší u jednotlivých pacientů?

Pompeho nemoc je genetická porucha, která je v organismu vždy přítomna již od narození. Její příznaky však nemusí být při narození patrné a mohou se projevit v jakémkoli věku od dětství do dospělosti. Bez ohledu na věk v době propuknutí nemoci se příznaky postupem času obvykle zhoršují. Obvykle platí, že čím dříve se příznaky projeví, tím pravděpodobnější je závažnější průběh onemocnění.

Všichni jedinci s Pompeho nemocí mají sníženou (a někdy vůbec žádnou) aktivitu enzymu GAA, a množství zbytkové enzymové aktivity se také často liší podle věku pacienta:

  • postižené děti mladší 1 roku mají obvykle méně než 1 % běžné hladiny enzymu,
  • u starších dětí a dospělých pacientů hladiny obvykle kolísají v rozmezí od 1 % do 40 % normálních hodnot.

U kojenců se zdá, že téměř úplná nepřítomnost enzymu způsobuje velmi závažné příznaky a projevy, včetně extrémní svalové slabosti, dýchacích obtíží a závažných srdečních problémů. Tyto příznaky dále přetrvávají nebo se zhoršují, a to velmi rychlým tempem a jsou často smrtelné.

U starších pacientů obvykle hladiny enzymů kolísají, což není nutně spojeno s konkrétními typy příznaků. Tyto příznaky jsou navíc značně proměnlivé a obtížně předvídatelné. Na rozdíl od postižených dětí mají starší pacienti obvykle jen nepatrné nebo nemají žádné srdeční problémy. Jejich svalové obtíže a problémy s dýcháním mohou začít mírněji a postupně se zhoršovat.

GZCS.PD.16.04.0104