Vstupujete do části určené pro odbornou veřejnost

Diagnostické a potvrzující testování

Diagnóza Fabryho choroby by měla být stanovena na základě klinického obrazu a rodinné anamnézy, testu aktivity enzymu, testu hladiny metabolitu - lyso-GL-3 ( je-li dostupný) a analýzy DNA. V některých případech je potřeba provést také histologii orgánů a vyšetření depozitních látek. Fabryho chorobu u mužských pacientů potvrzuje: Aerts JMFG et al [online]. J Inherit MetabDis 2011 [cit. 08-08-2017]: http://dx.doi.org/10.1007/s10545-011-9308-6.

  • rozbor aktivity enzymu alfa-GAL, jenž lze provést z plazmy, leukocytů, kultivace kožních fibroblastů nebo ze suché kapky krve. Zbytková aktivita enzymu je u mužů s Fabryho chorobou < 5 %.
  • analýza DNA: přítomnost patologické mutace GLA. Pro podrobnější informace o četnosti mutací (čtěte  "Genetika a epidemiologie" ).

Diagnostika Fabryho choroby u žen může být náročnější. Ačkoliv ženy s mutací genu GLA (heterozygotky) mohou být asymptomatické nebo mohou mít pouze mírné klinické projevy, je konečná identifikace přítomnosti Fabryho choroby důležitá. Projevy nemoci u žen se totiž mohou rozvíjet od mírné formy až po závažnou. Vzhledem k tomu, že u žen může být aktivita alfa-GAL v plazmatu normální nebo pouze snížená, potvrzení nemoci u žen musí být provedeno na základě identifikace mutace v genu GLA, jež je příčinou nemoci. Aerts JMFG et al [online]. J Inherit MetabDis 2011 [cit. 08-08-2017]: http://dx.doi.org/10.1007/s10545-011-9308-6. Pacienti s pozitivní rodinnou anamnézou Fabryho choroby by měli podstoupit potvrzující testy (analýza DNA) bez ohledu na symptomatologii.

Prenatální diagnostika

Prenatální diagnostika se provádí amniocentézou nebo odběrem choriových klků. Aerts JMFG et al [online]. J Inherit MetabDis 2011 [cit. 08-08-2017]: http://dx.doi.org/10.1007/s10545-011-9308-6. Preimplantační genetickou diagnostiku pro rodiny, v nichž se už vyskytly genetické mutace, lze provádět také v centrech asistované reprodukce.

 

Biomarkery

Fabryho choroba vede k hromadění GL-3 především v lyzosomech více typů buněk. Hladina GL-3 se běžně měří ze vzorků krve a moči (příležitostně z biopsie). Clearance GL-3 z různých typů buněk a tkání je vyhodnocován jako primární cíl v klinických studiích pro enzymovou substituční terapii (ERT) a dále je využíván při sledování pacientů s Fabryho chorobou jako biomarker (přičemž je obvykle využíváno měření GL-3 v plazmě nebo v moči).
Nedávno se objevil citlivější biomarker, lyso-GL3, jenž souvisí se závažností průběhu nemoci a/nebo počtem orgánů postižených Fabryho chorobou. Lyso-GL3, též známý jako globotriaosylsfingozin, je deacylovanou formou GL-3. Peters FPJ et al Postgrad Med J 1997;73:710–12.