Základní patologie
Pompeho nemoc je progresivní, multisystémové, invalidizující a potenciálně fatální neuromuskulární onemocnění. Poprvé bylo popsáno v roce 1932 holandským patologem Johannesem C. Pompem u 7měsíčního kojence, který zemřel na idiopatickou srdeční hypertrofii. Pompe JC Ned Tijdschr Geneeskd 1932;76:304-311. U zesnulého dítěte byla zjištěna masivní akumulace glykogenu v mnoha tkáních, zejména v kosterních a srdečních svalech. V roce 1963 byla nalezena souvislost mezi tímto onemocněním a vrozeným deficitem lyzosomálního enzymu kyselé alfa-glukosidázy (GAA) Hirschhorn R et al In: Scriver CR et al eds. The Metabolic & Molecular Bases of Inherited Disease 8th ed. New York, NY: McGraw-Hill; 2001:3389-3420. , která katalyzuje štěpení glykogenu na glukózu. Výsledkem je intralyzosomální akumulace glykogenu, zejména ve svalových buňkách, která vede k progresivní ztrátě svalové funkce.
Patogeneze
Gen lokalizovaný na chromozomu 17 (17q25.2-q25.3) kóduje tvorbu kyselé alfa-glukosidázy (GAA), tj. enzymu, který katalyzuje štěpení glykogenu na glukózu uvnitř lyzosomů. Hirschhorn R et al In: Scriver CR et al eds. The Metabolic & Molecular Bases of Inherited Disease 8th ed. New York, NY: McGraw-Hill; 2001:3389-3420. Pittis MG, Filocamo M Acta Myol 2007;26(1):67-71. Mutace tohoto genu způsobují výrazný deficit nebo absenci enzymatické aktivity GAA, vedoucí k intralyzosomální akumulaci glykogenu, zejména ve svalových buňkách. Pittis MG, Filocamo M Acta Myol 2007;26(1):67-71.
Poškození buněk a tkání
Kontinuální akumulace glykogenu má za následek bobtnání a rupturu lyzosomů, která vede k poškození buněk. Následuje postupná degenerace kosterních a dýchacích svalů (a zejména u kojenců také degenerace srdečního svalu) a nakonec dochází i k funkčnímu poškození. Hirschhorn R et al In: Scriver CR et al eds. The Metabolic & Molecular Bases of Inherited Disease 8th ed. New York, NY: McGraw-Hill; 2001:3389-3420. Muller-Felber W et al Neuromuscul Disord 2007;17:698-706.
Na následujícím mikroskopickém snímku je znázorněn příklad střádání glykogenu a výsledné patologie svalů, která se často vyskytuje před klinicky detekovatelnými příznaky nebo projevy.
Elektronmikroskopický snímek postižené svalové buňky u kojence s Pompeho nemocí
Tento snímek z elektronového mikroskopu zachycující kosterní svalovou buňku lidského kojence je charakteristickým nálezem u pacientů s Pompeho nemocí. Střádání glykogenu vede ke zvětšení lyzosomů a jejich abnormálnímu rozšíření do buněčného prostoru (viz šipky). V časném průběhu nemoci mohou být stále přítomny některé zdravé myofibrily, u pokročilé formy Pompeho nemoci však většinou bývají nahrazeny glykogenem, jehož akumulace nakonec zhoršuje funkci svalů. Převzato z: Thurberg et al.,2006. Thurberg BL et al Lab Invest 2006;86(12):1208-20.
Střádání glykogenu u Pompeho nemoci obvykle nevede k abnormalitám glukózového metabolizmu, jako je hypoglykemie, protože glykogen uložený v lyzosomech není součástí glukoneogenetické dráhy.
