Vstupujete do části určené pro odbornou veřejnost

Lyzosomální střádavá onemocnění

V současné době je známo více než 60 lyzosomálních střádavých onemocnění (LSD = lysosomal storage disorders). Tanpaiboon P. Transl. Sci. Rare Dis 2019;4:133–157. Jejich celkový výskyt populaci se odhaduje na 1 případ na 5000 živě narozených dětí. Tanpaiboon P. Transl. Sci. Rare Dis 2019;4:133–157. To znamená, že se každý lékař v rámci své praxe s velkou pravděpodobností může setkat s některým z těchto onemocnění.

Většina lyzosomálních střádavých onemocnění je výsledkem snížené aktivity lyzosomálních enzymů způsobené mutací genu pro produkci samotného enzymu. Tanpaiboon P. Transl. Sci. Rare Dis 2019;4:133–157. Poupetova H et al. J Inherit Metab Dis 2010;33:387–396. Jiné příčiny mohou být poruchy aktivačního proteinu, membránových transportérů nebo modifikátorů proteinu, které vedou k poruše enzymové aktivity. Tanpaiboon P. Transl. Sci. Rare Dis 2019;4:133–157.  Lyzosomy obsahují četné kyselé hydrolázy, které jsou součástí složitých metabolických pochodů, v nichž se velké molekuly (tzv. makromolekuly) přeměňují na menší složky. Tanpaiboon P. Transl. Sci. Rare Dis 2019;4:133–157.  Tyto složky pak buňka využívá v procesech další biosyntézy. Tanpaiboon P. Transl. Sci. Rare Dis 2019;4:133–157.  V případě nedostatečnosti specifického lyzosomálního enzymu se v buňce hromadí substrát, který je tímto enzymem odbouráván, což nepříznivě ovlivňuje normální činnost buňky a může vést až k jejímu odumření. Tanpaiboon P. Transl. Sci. Rare Dis 2019;4:133–157.

Soubory příznaků a projevů u pacientů s lyzosomálními střádavými onemocněními byly poprvé popsány již v 80. letech 19. století, ale biochemická povaha akumulovaného substrátu byla odhalena až o 50 let později. Filocamo M, Morrone A. Hum Genom 2011;5(3):156–169.

Podobná příčina neznamená rovnost příznaků

Přestože mají tato onemocnění podobnou základní příčinu, jejich příznaky a projevy nelze zobecňovat. Různé druhy hromaděného substrátu, odlišná místa produkce a degradace metabolitů, vedou ke značné různorodosti příznaků, dokonce i v rámci stejného onemocnění. Filocamo M, Morrone A. Hum Genom 2011;5(3):156–169. Klinické projevy zpravidla zasahují téměř každý systém v těle a mívají zhoršující se tendenci, neboť přebytečného substrátu se hromadí stále více a vznikají další a další druhotná postižení. Filocamo M, Morrone A. Hum Genom 2011;5(3):156–169. Vellodi A. Br J Haematol 2004;128:413–431.  Časné rozpoznání příznaků a včasné stanovení správné diagnózy jsou velmi důležité Tanpaiboon P. Transl. Sci. Rare Dis 2019;4:133–157.  a vyžadují dobrou spolupráci odborných lékařů. Stanovení diagnózy se však často zpožďuje, zejména u mírnějších fenotypů s delším přežíváním, hlavně kvůli nespecifickým klinickým příznakům, které jsou charakteristické i pro jiné, častější stavy. Platt FM et al. Nat. Rev. Dis. Primers 2018;4(1):1-25. Pokud je nemoc diagnostikována pozdě a/nebo zůstává neléčena, hrozí pacientům vznik významných nevratných poškození, ztráta tělesných funkcí a život ohrožující komplikace. Graham S. Eur Ophth 2009;2(1):1-4.

Na diagnózu LSD je nutno pomýšlet při multisystémovém postižení, které má progresivní charakter. První příznaky se mohou objevit kdykoli od novorozeneckého období až do pozdní dospělosti, časné formy mívají těžký průběh s rychlou progresí a infaustní prognózou. Postižení je multisystémové s trvalou progresí obtíží a postižením metabolicky aktivních orgánů či tkání – kostní dřeň, játra, kosti, kosterní svaly, myokard, CNS. Malinová V, Honzík T. Pediatr praxi 2013;14(2):99-103.  Z důvodu nespecificity příznaků LSD dochází často k chybnému stanovení počáteční diagnózy. Kuiper GA et al. Orphanet J Rare Dis 2018;13(2):1-13  Včasné diagnostikováni těchto nemocí, před vznikem nevratných poškození, vede k lepším výsledkům případné léčby. Meikle J, Hopwood JJ. Eur J Pediatr 2003;162:S34–S37.